Vonné balzámy a pryskyřice byly ve starých civilizacích  velmi výhodným obchodním artiklem, dováženým z Orientu. Kadidlo, myrha, benzoin, vzácná dřeva, nard a pačuli se používají pro své vonné schopnosti odpradávna. Všechny zde vyjmenované přísady vždy měly a stále mají souvislost s posvátnem. Byly a jsou páleny jako oběť při modlitbách ve všech náboženských systémech světa. Pozvedají ducha, otevírají brány meditativního rozpoložení.

Kromě meditačních výhod se brzy začaly objevovat a potvrzovat účinky vonných látek na zdraví člověka a tak se mnohé z nich začaly užívat v lidovém léčitelství. Díky aromaterapii můžeme podporovat naše tělesné funkce, pomáhat lepší cirkulaci krve v organismu, vylučovat odpadní látky ven z těla a pečovat o svoji krásu. Aromaterapie není o pouhé inhalaci éterických olejů z aromalampy. Tato forma je sice nejvíce používaná, ale nejméně účinná, co se týče léčebného využití.

Éterické oleje se používají hlavně pro své antiseptické, uklidňující a pěstící vlastnosti, dokáží srovnat problémy s hormonální soustavou, pomoci od trudomyslnosti, navodit pocit klidu a bezpečí. Již velcí lékaři starověku si uvědomil, že v případě infekcí a sepsí či při potřebě eliminovat hnilobný zápach, je velmi dobré používat přírodní vonné látky, které vedou k potlačení a následnému vyléčení zdravotního problému. Jedním z velmi ceněných přírodních léčiv byla pryskyřice, obzvláště pro své silné desinfekční účinky. Ve Starém Řecku se hojně používalo také oregano, propolis a tymián, protože jsou to silná antibiotika.

Pokud se chceme dozvědět více o Řecích, kteří sesbírali mnoho vědomostí na poli botaniky, určitě musíme zmínit jméno  filosofa  Theofrasta Athénského žáka Aristotela. Díky němu máme mnoho poznatků z oblasti botaniky a fyziologie rostlin. Jeho nejznámější dílo, obsahující 16 knih se jmenuje Φυσικών δοξαι /Fysikon doxe/ - Sláva Přírodě. Bohužel se ale nezachovalo jako celek. Theofrastos, který dokonce zkoumal to, jak působí vůně na lidské emoce, je dodnes považován za zakladatele botaniky jako vědeckého oboru

Důležitou postavou v oblasti studia využití bylin byl řecký vojenský lékař Dioscorides (r. 40-90 n. l.), který sloužil v armádě císaře Nerona. Studoval při svých cestách byliny na území dnešního Řecka, Německa, Itálie a Španělska. Jeho práce zahrnuje popis léčivých vlastností rostlin a návody, jak s nimi zacházet a jak je skladovat. Jeho slavná Materia Medica, známá také jako Herbatius čítá pět svazků, věnujících se všemožným léčivkám. Léčivé byliny i vonné látky Dioscorides označuje stejným názvem Aromata. Materia Medica obsahuje popisy 1000 různých botanických léčiv a 600 ilustrací rostlin a aromatických látek. Dioscores je brán jako zakladatel farmakologie.

Podívejme se trochu na otázku parfemářství. Nejznámějším řeckým parfumérem byl Megallus, který vytvořil parfém z myrhy, skořice a pryskyřice, známý jako μεγαλείων /megalion/. Megalion se používal k léčbě ran a zánětů. Řecká mytologie tvrdí, že sami olympští bohové byli obdařeni uměním výroby parfémů a vědění ohledně použití vůní. V delfské věštírně se dostávaly kněžky do věšteckého vytržení pomocí výparů z doutnajícího vavřínu.

V Řecku se parfémů a výluhů z rostlin začalo nejvíce využívat po invazi Alexandra Velikého do Egypta v roce 332 před naším letopočtem. Od 7. století před naším letopočtem se rozmohl v Athénách obchod s vonnými mastmi, parfémy a exotickými bylinami. Dominovaly mezi nimi majoránka, lilie, tymián, šalvěj, anýz, růže a iris, olivový list. Populární byly také oleje, mandlový, ricinový a lněný. Ty byly prodávány v malých, bohatě zdobených keramických nádobách. Velmi podobné seženete v Řecku i dnes.