O aromaterapii jste již určitě slyšeli. Mnozí z nás ji praktikují doma, přímo ve svém obýváku či ložnici. Avšak málokdo ví, jak dalece sahá její původ, ve kterých civilizacích byla oblíbenou praktikou a jaký měla kdysi význam, oproti významu nynějšímu.

Kořeny aromaterapie

Aromaterapie má kořeny sahající do hluboké historie, přibližně 6000 let dozadu. Byla oblíbená jak v Číně, tak u starověkých Řeků, Římanů a Egypťanů.

Ve starověkých kulturách se aromaterapie začala praktikovat nejdříve zejména jako rituál a vyjádření vděku bohům. Například v Číně byla aromaterapie součástí obřadů i rituálů, kdy se pálily především bylinky, pálená aromatická dřeva a vonné tyčinky. Později se bylinky a oleje staly součástí také medicíny a kosmetiky. V Číně byla dochována nejstarší kniha o medicíně, kterou napsal Shen Nung, přibližně kolem roku 2700 př.n.l.

Egypťané zase věřili, že pomocí vůně aktivují vyšší síly. Esenciální oleje pak používali také k balzamování svých pozůstalých. Nejčastěji se v Egyptě používaly oleje z myrhy, kadidla, skořice, cedru a jalovcových bobulí. Své využití, kromě medicíny a kosmetiky, nalezly esenciální oleje v Egyptě také v oblasti parfumářství.

Důležitou zemí, z hlediska medicíny, pak bylo Řecko. Zde se bylinky i vonné oleje užívaly nejen při obřadech, ale také v lékařství. Lékařskou aromaterapii začali rozvíjet již před 2000 lety. Velký pokrok pak nastal ve 13. stol.př.n.l., kdy řecký lékař Asklépios začal užívat bylinky také pro operace a léčení. Využíval jejich hojivých vlastností a Řekové si jeho zásluh vážili natolik, že ho v řecké mytologii označili za boha léčení.

Dále se zde objevovali slavní léčitelé a myslitelé, tak trochu i alchymisté, jako byl Hypokratés (400 př.n.l) zvaný „otec medicín“. Věřil, že pevné zdraví přinese každodenní vonná koupel a aroma-masáž. Knihu o léčivých esenciálních bylinách vydal lékař Theofrastos a další, o praktickém používání bylinných léčiv, lékař Pedaciem Dioscoridem. Jeho kniha byla po dobu 1200 let respektována lékaři ze západního světa, jako hlavní informační zdroj o bylinném léčitelství.

Novodobá historie

Teprve v 19. století se začaly zkoumat efekty esenciálních olejů evropskými vědci a lékaři. Náhodný, avšak velký objev, učinil chemik Rene Maurice Gattefossé ve Francii, kolem roku 1900. Při pokusech si ošklivě popálil ruku, a jako instinkt ji ihned ponořil do nejbližší kádě s tekutinou. Byl překvapen, že popálenina se rychle zahojila, neměl žádnou infekci, dokonce nezůstala ani jizva po zranění. Jednalo se totiž o kádi s levandulovým olejem. Tento chemik se označoval za vynálezce pojmu aromaterapie („aroma“ = vůně, „terapie“ = péče) a v roce 1937 vydal knihu Gattefossé’s Aromatherapy.

Studie dále pokračovaly a lékaři čím dál více praktikovali léčitelství pomocí bylinek. Avšak až v 70. a 80. letech minulého století se stala aromaterapie součástí alternativní léčby po celém světě.

Aromaterapie v obýváku

Pokud toužíte po tom, abyste také okusili kouzlo aromaterapie, nemusíte chodit daleko. Pořiďte si aroma lampu, do které nakapete pár kapek vybraného olejíčku.

Vonných olejů je nesčetné množství a už jenom jejich příjemná vůně má své okouzlující a uvolňující účinky (já například miluji kokos). Avšak pokud chcete praktikovat aromaterapii za nějakým účele a opravdu zklidnit mysl, odbourat stres, uvolnit dýchací cesty či zlepšit spánek, vybírejte olejíčky pečlivě. Zde je menší doporučující seznam olejů, které jsou nejvyhledávanější všemi uživateli.

-          Odbourání stresu: levandule, vanilka, růže

-          Chrápání: majoránka, tymián, cedrové dřevo

-          Stavy závratí, mdlob: bazalka, zázvor, levandule, šalvěj, myrt, mandarinka, cypřiš, rozmarýn, růže

-          Bolesti hlavy: levandule, zázvor, eukalyptus

-          Uvolnění dýchacích cest: eukalyptus, máta, citron

-          Klidný spánek: levandule, heřmánek, šalvěj

-          Soustředěnost/rozjasnění mysli: grep, citrón, peprmint, cypřiš, rozmarýn

Lucie Holásková